Autelo

Test Mercedes-Benz E220d 4M: Boží auto. Pekelný motor.

Takhle dobře jsem se dlouho nesvezl. Léta mercedesovského půstu měla za následek mé čisté nadšení z toho, jak se auto chová, co umí a třeba i jak hraje. Až na ten podělaný motor.

Poctivě přiznávám, že jsem Mercedes neřídil roky. Coby aktivní motoristický novinář jsem naposledy testoval MB E 500 Coupé, a to je bratru osm a půl roku. Řekl bych, že jsem si svou derniéru vybíral přesně v době, kdy Mercedes nevěděl, kam se vrtnout a hledal svou pozici v post-krizovém auto světě. Venku i uvnitř se snažil tlačit minimalismus, který bohužel z mého pohledu vůbec nezvládl.

Exteriérově si to dle modelu a typu občas ještě sedlo, no uvnitř kdysi luxusní až skoro opulentní Mercedes vypadal jako chudý příbuzný. Minimum hmoty, jednoduché hrany, divná zalomení a úsečky. Navíc jízdně i motoricky to bylo pořád dokola a technologicky……škoda slov. Žádný div, že v nové roli řidiče, uživatele a majitele jsem o žádném z mercedesů ani chvíli neuvažoval.

Výběr se vždy rychle zúžil na duo Audi – BMW, neboť na hybridním Lexusu jsem svého času prohučel asi 3 kila během 4 měsíců. A špatnou kupní cenou to nebylo. Mercedes? Přišel mi zmatený, nezajímavý, technologicky zastaralý a přestože si nějaký čas frčel na vlně minimalismu, usednutím za jeho volant jsem okamžitě zestárnul o 15 let. Tahle značka a její auta mě prostě za srdce nechytila.

Skok do roku 2019. Brouzdám vodami vyšší střední třídy. Nová A6, aktuální BMW 5 a do toho už výrobně zajetá třída E. Tesla pro mě zatím není téma. Můj favorit, ášestka, jde pryč z výběru prakticky okamžitě. Důvody sepíšu v jiném článku. Pětkové BMW mě kupodivu celkem oslovilo, Mnichov se začíná zase vzmáhat. Detaily přidám později. Ale přátelé, Mercedes pasuji na skokana pětiletky, možná i dekády.

Uspávací design? Houby

Nebudu vám nutit svůj názor na design a ušetřím vám i lekci z estetiky. Když se éčko postaví na devatenáctky, zvolí spíše světlá barva, která zjemňuje velké plochy říznuté jenom lehkými prolisy a doladí černými doplňky, vypadá tohle auto podle mého názoru dynamicky. Hlavně, přijde mi zajímavé a originální. Rozhodně nemám problém s tím, že bych z něj chytal záchvaty narkolepsie.

Osobně si myslím, že právě díky relativně konzervativnímu designovému přístupu bude pomaleji vycházet z módy a trochu míň ztrácet na hodnotě s příchodem dalších generací. Dál se v tom asi vrtat nemá smysl. Mám každopádně konečně pocit, že si Mercedes našel svůj styl, kterého se drží a snaží se jej postupně vylepšovat. Ví kdo je a co chce tím, jak vypadá, říct. Věřte nebo ne, je to zatraceně důležité.

Vyvážený interiér

To, jak vypadají Mercedesy uvnitř dnes, je vlastně dědictví ponuré doby, kterou jsem zmiňoval výše. Páni designéři opustili od tvarování palubky motykou a vrátili se ke špachtlím. Přidali hmotu, oblouky, větší plochy. Lépe a víc obestavěli posádku, nepřehnali to s displeji (ty dva tablety vedle sebe musíme chápat v dnešní době jako standard) a kupodivu z celkového zážitku nevyloučili hmat.

Fyzická tlačítka ovládání klimatizace nebo přepínání režimů na středovém „tabletu“ nejsou známkou přizdisráčství či zaostalosti, ale naopak projev inteligence a pochopení toho, co znamená User Experience. Několik zapatlaných displejů s miliardou možností nebo jeden ultra wide monitor s ještě větší nadílkou funkcí, vč. naprosto základních, dobré UX není. Mimimalismus asi ano, ale uživatelská přívětivost vypadá jinak. V tomto směru Mercedesu ze srdce přeji, aby zůstal normální a myslel i nadále hlavou. Klidně může tlačítek ubrat, ne je zcela vypustit.

Moc chválím stuttgartskou star za komfortní sedačky. Na pohled nejsou nic moc, baculaté, z úhlu vypadají trochu jako přežraný medvěd (to vlastně sedí), ale kruci, sedí se v nich božsky. Áčko bych plácl do indexu i borcům, co mají v Daimleru na starosti grafiku a UX infotainmentu. Po letech žlutých hnusů se člověk konečně proklikává vkusnou, propracovanou grafikou s bohatými detaily a chytrým layoutem.

Líbí se mi i zpracování. Pevné, solidní a jednoduché. Na některých místech až moc. Na rozdíl např. od BMW nepotřebuje MB na dveře a palubní desku dvacet kusů různých plastů a lištiček, raději využívá větší monolitické bloky, které se snaží pořádně ukotvit do konstrukce. A díky tomu nezačnou třeba výplně dveří vrzat, i když se ně jenom blbě podíváte. Bohužel to neplatí pro středovou konzolu, od té se kolenem držte raději dál.

Ale děcka, to audio. Ve svých i testovacích autech jsem zažil leccos. Harmanna a Kardona, Marka Levinsona, Bosáka, různé varianty profi sound systémů, ale tento Burmester mě dostal. Stojí vlastně pár šušnů, v příplatku okolo desítky, což uznejte v autě za 1,5 míče a víc není nic. No hraje to jako za 100. Krásný sytý, nepřebasovaný, vyvážený zvuk, který ve spojení s kvalitním zdrojem muziky (může být třeba i Spotify nebo Apple music) hraje dokonale. Fakt dokonale. Tečka.

Technologický lídr

Zbývá zodpovědět otázku, jak tenhle méďa běhá, bručí a umí se vyhýbat překážkám. Postupně. Běhá podle toho, co mu nacpete do břicha. Bohužel jsem si nemohl vybírat, a tak můj testovací bručel zvukem naftového čtyřválce se 143 kW. Vlastně bych se u motoru raději ani nechtěl zdržovat. Byla to zřejmě jediná ostuda jinak skvělého auta. Hlučný, zdechlý, dýchavičný motor. O nic lepší či horší než podobné dvoulitrové naftové čtyřválce.

Pohrdám tímto typem motoru? Ne, o tom to není. Hodí se tenhle motor k charakteru auta? Ani trochu. A další věc, nevím, kdo přesně komu nestíhá, ale kombinace high-tech devítistupňového automatu a low-tech naftového čtyřválce zkrátka nefunguje. Nebo přesněji nefunguje hladce. Musím se v tomto spolehnout na ostatní a jen zopakovat, že vyšší motorizace s 9G-Tronicem fungují podstatně lépe.

Průšvih s motorem naštěstí vyžehlil dobrý vzduchový podvozek, překvapivě komunikativní řízení a příjemně kousavé brzdy. Pokud ode mě přijmete radu, vyhněte se 20palcovým kolům (zkušenost z jiného Éčka). Vzduch toho zvládne dost, ale nízký profil pneumatik, malinko horší utlumení zejména od zadních kol a vystouplé spáry na silnici (a že jich u nás máme) “trefené” pod výkonem, mají za následek hluk, rány a diskomfort. A ten do Éčka nepatří.

V zásadě se dá říct, že i přes uvřískaný čtyřválec jsem si řízení E220d 4M moc užil. A velkou zásluhu na tom měly i hvězdné technologie. Ve svých autech jsem zvyklý využívat aktivní tempomat, side assist, lane assist a další digitální andělíčky strážníčky. Teslou nejezdím, takže semi-auto-pilot nepočítám. Každopádně za roky soužití s těmito hračkami mám celkem dobře napozorováno, jak se chová a reaguje na situace např. BMW nebo Audi.

Severka hodná (ná)sledování

A ať se do země propadnu, jestli Mercedes nemá reakce ze všech nejlepší. Jeho lane assist prakticky vůbec necuká volantem, krásně a plynule vyrovnává směr a asi nejkomfortněji a nejméně rušivě předává řízení, pokud dlouho nereagujete. Stejně sofistikovaně se dokáže chovat aktivní tempomat. Snad jen zubaté ikonky side assistu v zrcátkách vypadají divně.

Suma sumárum jsem dlouho neřídil lepší auto. Při tom neustálém přeskakování z Audi do BMW a nazpátek jsem úplně přehlédl, že se na nebi rozsvítila nová hvězda. A upřímně moc netuším, kdo by ji mohl v současné chvíli nahradit. Tesla to není, snad Porsche, protože ani Lexus na to nemá. A čínská auta si coby evropský patriot kupovat ani pronajímat nebudu. Navíc, přes všechnu chválu na evropkou prémii zatím nemají.

@Libor